Obsah

- Úvod
- Možné symptomy mozkových tumorů
- Funkční geografie mozku
- Běžné typy a charakteristiky mozkových tumorů
- Jak se diagnostikuje mozkový tumor
- Léčba mozkových tumorů
- Vedlejší účinky léčby mozkových tumorů
- Zvládnutí vedlejších účinků léčby
- Rejstřík

Úvod

- Tento průvodce byl vytvořen pro lepší porozumění problematiky mozkových tumorů, včetně jejich symptomů, diagnostiky, léčby a rovněž vedlejších účinků, které mohou při léčbě nastat.
- Mozkový tumor je definován jako jakýkoliv abnormální nebo nekontrolovaný růst mozkových buněk. Tumory mohou být benigní (nerakovinné),které ničí mozkovou tkáň tlakem nádoru a maligní (rakovinné) ,které ničí mozkovou tkáň změnou mozkových buněk . Jelikož jsou lokalizovány v oblasti mozku i benigní nádor může být nebezpečný. Mozek je obklopen lebkou, tumor při svém růstu začne tlačit na normální mozkovou tkáň a může způsobit otok okolní mozkové tkáně a poté její trvalé poškození.
- Proto je velmi důležité zahájit léčbu obou typů tumorů co nejdříve.
- Pokud je původ tumoru přímo v mozku, nazývá se primární mozkový tumor. Někdy se může rakovina šířit do mozku z jiných oblastí, jako např. z plic nebo prsu. Pak se nazývá sekundární (nebo metastatický) mozkový tumor. Ve srovnání s ostatními typy rakoviny jsou mozkové tumory relativně méně časté, ale jsou považovány za nebezpečné pro svou polohu a jejich občasnou agresivní povahu.

Možné symptomy mozkových tumorů

- Mozkové tumory často narušují nebo tlačí na normální mozkovou tkáň a symptomy mohou být výsledkem tohoto tlaku. V závislosti na umístění tumoru v mozku (viz. další část) může nemocný pociťovat různé druhy symptomů, ale i jiná onemocnění, např. mentální poruchy, mohou rovněž způsobit tyto příznaky. V každém případě, výskyt jednoho nebo více příznaků by měl vést k urychlené návštěvě vašeho lékaře.
- bolesti hlavy:

1. zvláště aktuální vznik nového druhu bolesti
2. úporné
3. horší při probuzení

1. intelektuální útlum, včetně ztráty paměti
2. zhoršení schopností počítat
3. snížená schopnost úsudku

1. problémy s vyjadřováním
2. snížená schopnost koordinace, nemotornost
3. slabost, letargie, snížená bdělost (hbitost, ostražitost)

1. nekontrolovatelný pohyb
2. pokles očních víček

- zmatenost, neobvyklé nebo překvapivé chování
- krátkodobá zástava dechu

Funkční geografie mozku

Různé oblasti mozku kontrolují různé funkce. Příznaky mozkového tumoru se mohou lišit v závislosti na tom, která oblast mozku je zasažena.

Levý spánkový lalok: sluch, zrak, čich, inteligence, schopnost zapamatovat si slyšené a viděné, rozpoznání slov; osobnost, chování a sexuální chování

Mozkový kmen: dýchání, srdeční rytmus, trávení, stupeň ostražitosti, spánek, pocení, krevní tlak, teplota a rovnováha

Mozeček: rovnováha, držení těla a motorická koordinace včetně končetin; částečně také paměť týkající se reflexních pohybů

Pravý spánkový lalok: sluch, čich, inteligence; organizační schopnosti a schopnost soustředění na viděné a slyšené, rozpoznání hudebních tónů, zvuků a neverbálních informací (např. kreslení); dlouhodobá paměť, osobnost a chování (včetně sexuálního)

Tylní lalok: přesné vyhodnocení viděného a vizuální představivost; čtení a psaní, vyhledávání předmětů, určování barev, poznávání slov a nakreslených objektů; určení, zda se předmět pohybuje

Temenní lalok: zrak a hmat; koordinace vstupů z různých smyslů umožňující pochopení, sensorická kontrola těla, psaní, matematika a jazyky; postoj těla, manipulace s předměty, verbální a neverbální paměť

Čelní lalok: vyšší intelektuální funkce jako jsou např. podvědomí a odpovědi na vnější stimuly; osobnost; motorická koordinace polykání a tvorby slin, hlas, žvýkání, obličejová mimika, pohyb rukou, trupu, pánve, nohou a chodidel

Běžné typy a charakteristiky mozkových tumorů

Mozkové tumory se dělí do dvou hlavních kategorií:

Gliomy (vyrůstající přímo z gliových mozkových buněk) a ostatní tumory. Následující řádky popisují mnoho typů mozkových tumorů, mohou pomoci rozšířit informace, které jste o svém tumoru dostali.

Gliomy

Okolo 46 % všech primárních mozkových tumorů a 23 % všech míšních tumorů patří do kategorie gliomů, což znamená, že rostou z gliálních buněk. Většina těchto nádorů je maligních (zhoubných). S dobou přežití od 6 měsíců po 5-7 let. V mozku se gliomy obvykle objevují v mozkových hemisférách, ale mohou ovlivnit také další oblasti, zvláště optický nerv, mozkový kmen, a zvláště u dětí - mozeček. Protože existují různé druhy gliálních buněk, dělí se gliomy do několika skupin.

Astrocytomy
- nejčastější typ gliomu, četnost výskytu se pohybuje okolo 17 % všech primárních mozkových tumorů
- může se objevit kdekoliv v centrálním nervovém systému (CNS). Léčba obvykle zahrnuje chirurgický zákrok a ozařování, někdy též chemoterapii
- astrocytomy nízkého stupně malignity rostou relativně zvolna a chirurgicky je možné odstranit celý tumor
- astrocytomy vysokého stupně malignity rostou mnohem rychleji a jsou obvykle léčeny kombinací chirurgie, radioterapie a chemoterapie

Multiformní glioblastom (GBM)
- Jiný název pro astrocytom vysokého stupně malignity. GBM může rychle proniknout do okolní tkáně a obsahuje buňky, které jsou velmi agresivní. Doba přežití do 1 roku.
- Patří mezi nejběžnější primární tumory, které postihují dospělé, ale občas se objeví i mezi dětmi.
- Bývají léčeny chirurgickým zákrokem, po kterém následuje samotné ozařování nebo v kombinaci s chemoterapií.

Gliom mozkového kmene
- tyto tumory se vytváří v mozkovém kmeni a podíl výskytu se udává v hodnotách 20 % u dětských tumorů a zhruba 5 % u dospělých
- nejčastěji postihují děti ve věku 3 až 10 let a zahrnují jak astrocytomy nejnižšího stupně malignity, tak i rychle rostoucí GBM
- Chirurgie se obvykle při léčbě gliomu mozkového kmene neužívá, jelikož mozkový kmen je velmi zranitelný. Radioterapie někdy pomáhá redukovat symptomy a prodloužit dobu přežití u pomalu rostoucího tumoru.
- Gliomy mozkového kmene jsou obecně nebezpečné, ale tumory nízkého stupně mohou mít velmi dlouhá období remisí.

Oligodendrogliom
- relativně malý výskyt, tvoří asi 5 % všech gliomů a vyskytuje se často u mladých dospělých mezi mozkovými hemisférami
- tumory nízkého stupně malignity jsou léčeny chirurgicky, tumory vysokého stupně jsou často odstraňovány chirurgicky s následným ozařováním a někdy se přistupuje rovněž k chemoterapii. Jsou mírně (průměrně) citlivé na radioterapii.

Ependymom
- tvoří okolo 5% nitrolebních gliomů dospělých a 10 % dětských tumorů centrální nervové soustavy
- graf výskytu ukazuje, že nejvíce tumorů se vyskytuje u 5-letých a poté opět u 34-letých osob
- zhruba 85 % z nich není maligních, většina je lokalizována, s pomalým růstem, řadí se k tumorům nízkého stupně
- obvykle léčen pouze radioterapií, i když některé vyžadují úplné chirurgické odstranění. Ty, které nelze zcela odstranit, vyžadují rovněž užití radioterapie.

Ostatní tumory (nevycházející z gliálních buněk)

Medulloblastomy nebo primitivní neuroektodermální tumory PNET
- představují více než 25 % všech dětských mozkových tumorů, mezi dětmi se vyskytuje mnohem častěji než mezi dospělými
- jeho růst začíná v nejnižší části mozku (mozeček) a může se šířit do míchy nebo ostatních částí těla
- obvykle je léčen pouze chirurgicky a radioterapeuticky
- patří mezi rychle rostoucí tumory, ale velmi citlivé k radioterapii a chemoterapii

Meningeomy
- tvoří zhruba 27 % všech primárních mozkových tumorů a vyskytuje se více u žen než u mužů
- při svém růstu tlačí na okolní mozkovou tkáň – obvykle je benigní (nezhoubný), ale může ohrožovat život
- některé rostou pomalu, ale jiné mnohem rychleji; nebo mají období náhlého prudkého růstu
- návrat onemocnění je nepředvídatelný, důležité jsou proto pravidelné kontroly

Schwannomy
- jsou obvykle benigní, pokud je to možné odstraňují se chirurgicky
- běžná forma (též známá jako vestibulární schwannomy nebo akustické neurinomy) ovlivňuje VIII.hlavový nerv, který obsahuje nervové buňky důležité pro rovnováhu a sluch. Tento typ může růst na jedné nebo obou stranách mozku.

Metastatické (sekundární) mozkové tumory

Rakovinné buňky z jiných částí těla, např. z plíce nebo prsu, se mohou šířit do mozku krevním oběhem a začít tvořit sekundární nebo metastatický tumor. Metastatické mozkové tumory jsou v současnosti rozšířenější než primární mozkové tumory. Léčba zahrnuje obvykle chirurgickou a/nebo radiační terapii.

Jak je mozkový tumor diagnostikován

Pokud jste pocítili příznaky mozkového tumoru, lékař bude chtít provést několik testů.
K určení typu a umístění abnormalit v oblasti mozku je možno využít několik moderních diagnostických postupů.

Předvídatelné faktory ovlivňující tumory centrálního nervového systému
- histologie (typ buňky)
- věk pacienta
- umístění tumoru
- funkční neurologický stav

Méně důležité faktory
- rozšíření metastáz
- rozsah resekce tumoru (u pacientů, kteří byli léčeni chirurgicky)

Neurologické vyhodnocení
- pacient je obecně nejprve odeslán na neurologické vyšetření k neurologovi nebo k neurochirurgovi
- ošetřující lékař bude hledat známky snížených mentálních funkcí (např. neschopnost koncentrace, nedostatek paměti, neschopnost řešit aritmetické nebo jednoduché úkoly), slabost, otupělost, nedostatek svalového napětí, změna reflexů a změny vidění…

Zobrazovací metody
- pacienti obvykle podstupují magneticko resonanční (MRI) nebo tomografické vyšetření (CT) pro možnost anatomického zobrazení mozku s jeho vnitřními strukturami
- k lepšímu pochopení charakteristik tumoru je možno provést další vyšetření, např. magneticko rezonanční spektrometrii (MRS) nebo pozitronovou emisní tomografii (PET). Zajímá nás např. rychlost růstu tumoru, jeho relativní stabilita, agresivita pronikání do normálních tkání
- vyšetření jsou poté využívána ke stanovení nejoptimálnějších metod léčby u konkrétního pacienta

Biopsie
- pokud není možno určit diagnózu jednoznačně z rentgenových vyšetření používá se ke stanovení typu tumoru biopsie
- po aplikaci lokální anestézie se odebere malý kousek tkáně tumoru (vpichuje se dlouhá jehla do úzkého otvoru v lebce)
- tento vzorek je poté vyšetřen k určení typu nádoru a stanovení stupně agresivity
- informace z biopsie je poté využita k výběru nejoptimálnějších léčebných postupů pro pacienta

Třídění mozkových tumorů bere v potaz dva hlavní faktory:
- druh buněk, které tvoří tumor
- rychlost jeho růstu.
Důležitý je rovněž věk pacienta – čím je pacient mladší, tím lepší je jeho prognóza.
Menší význam má množství odstraněné tkáně, důležitějšími faktory jsou druh rakovinných buněk, rychlost jejich růstu nebo pacientův věk.

Lokalizace tumoru
Je důležitá pokud se zvažuje chirurgický zákrok, neboť některé oblasti mozku mají větší vliv na kvalitu života, jeho očekávanou délku a druh léčby.
Celkový zdravotní stav hraje velkou roli – proto mladší pacient má často lepší vyhlídky.

Léčba mozkových tumorů

Maligní mozkový tumor je nutné léčit. Zde uvádíme některé z možností. Mnohé klinické testy nabízejí pacientům přístup k novým experimentálním léčbám.

Chirurgie
- chirurgické odstranění primárního tumoru je nejpřímější cesta k eliminaci tkáně tumoru
- chirurg použije metodu kraniotomie – jedná se o operaci, při které dojde odstraněním části kosti a k otevření dutiny lebeční, tím se umožní přístup k mozku. Tento kousek kosti se nahradí na samém závěru chirurgického zákroku.
Během výkonu se využívá peroperační zobrazovací kontroly( ultrazvuk, MRI). Tumor se odstraňuje pomocí ultrazvukového aspirátoru (CUSA)To vše umožňuje maximálně šetřit okolní nepostiženou tkáň.

Radioterapie
- radioterapie hraje hlavní roli při léčbě většiny maligních mozkových tumorů
- radioterapie může být u benigních tumorů také potřebná při kontrole jejich růstu

Radioterapie po chirurgickém zákroku
- ačkoliv se může zdát, že celý tumor byl chirurgicky odstraněn, zůstávají často mikroskopické rakovinné buňky v okolí mozkové tkáně, ty se pak mohou šířit do dalších lokalit nebo vytvářet nový mozkový tumor
- cílem radioterapie po chirurgickém odstranění je redukce velikosti zbytkového tumoru, případně zastavit jeho postup, nebo obojí současně
- pokud není možno odstranit bezpečně celý tumor, doporučuje se často pooperační radioterapie

Radioterapie při nevhodnosti chirurgického zákroku
- radioterapii je možno použít místo chirurgických zákroků v případech, kdy tumor není přístupný nebo u tumorů kde se dá předpokládat, že vzhledem k jejich vlastnostem budou částečně citlivé k radioterapii

Brachyterapie
- je metoda určená k selektivnímu dodávání vysokých dávek radiace do tumoru
- samostatné radioaktivní zdroje, často ve formě kovových zrn nebo tyčinek, jsou umísťovány do tumoru (nebo jeho dutiny), případně v jeho blízkosti
- přesné umístění radioaktivního zdroje, často s pomocí počítačového navádění, může maximalizovat dávku radiace, kterou tumor přijme, zatímco zdravá tkáň je vystavena snížené dávce
- brachyterapii je možno použít v kombinaci s chirurgickým zásahem a/nebo chemoterapií

Radio- a chemoterapie
- kombinace chemoterapie s radioterapií je přínosem pro některé pacienty s tumory vysokého stupně
- chemoterapie může zahrnovat jeden nebo více léků a podává se v cyklech (např. jednou denně po dobu tří týdnů, po nichž následuje 1 týden odpočinku potřebný k růstu nových buněk)
- chemoterapii je možno aplikovat perorálně (ústy), intravenózně určitým druhem infuse, případně jako sonda umístěná přímo do mozku

Gamma nůž (radiochirurgie)
- gamma nůž je tvořen úzkým paprskem vysoce koncentrovaného kobaltového gama záření
- tato neinvazivní alternativa chirurgického zákroku ničí přímo mozkové abnormality, aniž by došlo k incizi
- gamma nůž se používá k léčbě benigních i maligních tumorů, metastatických tumorů a ostatních vaskulárních malformací
- u pacienta dochází k menšímu množství vedlejších účinků a doba rekonvalescence je kratší než u použití konvenční chirurgie
- operace obvykle trvá 30 minut až 3 hodiny a mnoho pacientů se může vrátit domů ještě týž den

Vedlejší účinky při léčbě mozkových tumorů

- Léčba mozkových tumorů může vyvolávat vedlejší účinky. Někdy se objeví okamžitě, případně během několika dnů. Jindy trvá léčba několik týdnů, než se vedlejší účinky projeví.
- Stupeň závažnosti vedlejších účinků může souviset s dávkováním léků (jejich množstvím) nebo délkou léčby.

Chemoterapie
- Chemoterapeutická léčiva jsou určena k zabíjení rychle rostoucích buněk, ale protože tyto léky procházejí celým tělem, mohou ovlivnit i normální zdravé buňky.
- Poškození zdravé tkáně vyvolává vedlejší účinky.
- Není jisté, zda je chemoterapie hůře snášena staršími pacienty. Některé záležitosti jako např. podávání více léků nebo jiné zdravotní problémy, mohou u starších pacientů komplikovat léčbu rakoviny. Studie přesto ukázala, že starší pacienti, kteří netrpí zdravotními komplikacemi, mohou přijímat ty samé dávky a úrovně toxicity jako mladší pacienti.
- protože je chemoterapie vyvinuta k potlačení rychle rostoucích buněk, jsou často vedlejšími účinky postiženy i normální, rychle se dělící buňky (např. vlasové folikuly, kostní dřeň, buňky žaludku), to může způsobovat holohlavost, nevolnost/zvracení a průjem
- chemoterapie může také způsobovat slabost vyvolanou anémií, stejně tak i horečku a infekci, imunitní systém je také léčivy oslaben

Radioterapie

Vedlejší účinky spojené s radioterapií při mozkovém tumoru jsou vyvolány působením radiace na normální mozkovou tkáň, která tumor obklopuje.

- brzy po prvním aplikování radioterapie se může u pacienta objevit bolest hlavy, nevolnost, zvracení, spavost, horečka a zhoršení neurologických symptomů, které mají vztah k tumoru; tyto symptomy by měly být v souvislosti s pokračováním léčby stále méně závažné
- symptomy se mohou zhoršit během několika týdnů až měsíců po aplikaci radioterapie; tyto příznaky by mohly napovídat, že tumor roste symptomy je nezbytné pravidelně sledovat – tím je možno určit, zda příčinou je tumor nebo léčba
- vzhledem k povaze radioterapie se mohou některé dlouhodobé radiační účinky objevit měsíce nebo dokonce roky po ukončení léčby. Doporučuje se vést si pro jistotu záznamy o všech takových projevech. Ty pak mohou být konzultovány s vašim lékařem.

Chirurgie a další terapie
- chirurgie a radioterapie mohou vyvolat otok mozku v okolí tumoru
- otok tlačí na okolní mozkové struktury a způsobuje bolesti hlavy, spavost a další vážnější problémy
- k potlačení těchto problémů mohou být vašim lékařem předepsány steroidy
- tyto steroidy, též známé jako kortikosteroidy, jsou hormony, které se běžně vyskytují v lidském těle a nejsou to samé jako „anabolické steroidy“ používané kulturisty
- steroidy mají jen malý vliv na likvidaci buněk většiny typů tumorů, ale mohou omezit některé symptomy (např. bolest hlavy) a zabránit dalším otokům, které mohly být způsobeny chirurgicky nebo použitím radioterapie

Zvládnutí vedlejších účinků terapie

Existuje mnoho dostupných postupů, léků a výrobků k potlačení vedlejších účinků při léčbě mozkových tumorů. O vhodných lécích se poraďte se svým onkologem.

Rejstřík

Zde najdete význam některých důležitých pojmů

biopsie
odběr tkání nebo tekutin z těla kvůli zjištění přítomnosti onemocnění

mozkový kmen
nejnižší část mozku, napojuje se na míchu

mozeček
velká část mozku pod velkým mozkem, skládající se ze dvou hemisfér, zodpovědná za koordinaci pohybu a rovnováhu

velký mozek
část mozku, která kontroluje tělesných svalů a řeči, emocí, čtení, psaní a učení. Skládá se rovněž ze dvou hemisfér. Pravá hemisféra kontroluje pohyb svalstva na levé straně těla, levá hemisféra kontroluje pohyb svalstva na pravé straně těla.

chemoterapie
užití chemických látek nebo léků pro potlačení rakoviny, mohou být aplikovány samostatně nebo v kombinaci s dalšími terapiemi

gliální buňky
vytváří strukturu CNS a izolují a chrání neurony (buňky, které přenášejí elektrické impulsy umožňující nám vidět, slyšet, ochutnávat a cítit)

intracranial
nitrolební

magnetická rezonance (MRI)
neinvazivní metoda bez použití radiace, vytváří dvourozměrný obraz vnitřního orgánu nebo struktury. MRI obvykle zahrnuje zobrazení CNS

optický nerv
jedno z mnoha vláken spojujících oko s mozkem, přenáší elektrické impulsy, umožňuje zobrazení viděného

pozitronová emisní
technika využívající

tomografie (PET)
sofistikovanou kameru a počítač k zobrazení funkcí lidského těla. To umožňuje stanovení diagnózy. PET ukazuje rozdíl mezi zdravou a abnormálně fungující tkání.

radioterapie
druh léčby rakoviny nebo abnormálně rostoucích buněk ozářením cíle radioaktivním materiálem (paprsky gama nebo elektrony) a následným zničením rakovinných buněk